MOŠNY Kdo jsme
CD Kdyby zítra ...
CD Od večeře kosti
CD Nebezpečí
CD Hlasy v nás
CD Zadními vrátky
Nabídka programů
Kronika
Odkazy k přátelům
Napsali o nás
Dopisy od Vás

Vlasenický budík
27.5.2017 - fotky jsou
tady
Fotky z nahrávání
našeho nového CD v roce 2017 (průběžně doplňované) najdete
tady
A přece se točí!
Dnes (7.11.2016) jsme slavnostně položili základní kámen k našemu šestému CD!
Novinky o nás najdete
na Facebooku
tady :-)
na Bandzone
tady :-)
Roklefest
Čertova rokle 10.9.2016
fotky
Pernštejnská Fortuna
Pardubice 21.8.2016
fotky
Náměšťfest
Náměšť nad Oslavou 25.6.2016
fotky
Porta Brno
Café Práh Vaňkovka 23.4.2016
fotky
Blansko 1994 - 2015
Mošny na blanenském zámku
fotky
Kuroslepy
KC Kalimeta 11. 4. 2015
pozvánka

Obrázky na plochu
Petrov v pozadí
Na Špilberku
rozlišení 1280x1024



od 22.5.2000

Kdyby zítra ...
Páté album vokální skupiny Mošny
Přebal CD 'Kdyby zítra ...'

Nahrávání proběhlo v K studiu v režii našeho Kubíčka.

Nahrávka vyšla na CD v prosinci 2009.

Album zahrnuje:

  1. Zpráva o Ikarovi
  2. Peklo
  3. Knihovník
  4. Kráva v divadle
  5. Šaman
  6. Starý pán
  7. Vzkaz
  8. Bouře ani břeh
  9. Tříčtvrteční ukolébavka
  10. Eva ta má velký pyrit
  11. Žár
  12. Pokušení
  13. Sobí píseň
  14. Poslední leč
  15. Kdyby zítra skončil svět

Album vyšlo na CD a můžete si jej za 280,- Kč (včetně poštovného) objednat e-mailem (kacer@mosny.cz).



Napsali o CD

      Co poslouchám : Mošny - Kdyby zítra ...

Český folk poslouchám v poslední době mnohem méně než třeba před deseti lety. Dávám přednost barevnější hudbě, ať už jde o jazz, world music nebo fúze s elektronickými zvuky. Přesto mě občas dostane i čistě folková nahrávka a jednou z takových je novinka brněnských Mošen. Líbí se mi texty (Ivo Cicvárek, Jiří moravský Brabec, Petr Sedláček) i práce s hlasy. Asi nejlepší album, které Mošny natočily.

(Milan Tesař, Radio Proglas, březen 2010)


      Mošny : Kdyby zítra ...

Brněnská skupina Mošny je plnoletá a je to na ní poznat :-). Když do přehrávače vložíte její cédéčko Kdyby zítra, které vyšlo před Vánocemi roku 2009, uslyšíte spoustu dobré muziky, posun k pestrosti, zajímavé a pěkně ladící hlasy jednotlivých vokalistů, texty, u kterých stojí za to se zastavit. Takhle deska je pěkná osmnáctka, která se rozhlíží kolem sebe a přemýšlí, do čeho v životě by se pustila. V hlavě má ještě pár otazníků, které je třeba vyřešit a u nichž si není úplně jistá, ale základy, základy ty stojí pevně. Cédéčko Mošen se jmenuje Kdyby zítra… a na kdyby, zítřek a nejrůznější hypotézy se na něm hraje celkem často.
Kromě jiných deviz, které Mošny bezesporu mají, je třeba vyzdvihnout tvárnost projevu a schopnost položit se do nejrůznějších poloh nejrůznějších písní. Na cédéčku, které není až tak příliš dlouhé – má 43 minut – vás totiž čekají skladby vážné, veselé, zádumčivé, tázavé, vtipné i plné otazníků. Jde o desku velmi pestrou – výrazově, obsahově i hudbě. Ostatně, právě takový život v osmnácti je, no ne? I když samozřejmě interpretům jednotlivých písniček je o něco více :-), mnozí už vychovávají své děti a u nich sledují, co spadá do toho kterého věku. Budík kapelního života si ovšem tiká svou cestou a počítá jaksi sám za sebe. I proto můžete v některých skladbách zaslechnout opravdu to, co patří k oné zmíněné osmnáctce.
Slovní hříčky a komika, se kterou si umí všichni zpěváci Mošen skvěle poradit, jim tentokrát do úst vložil Petr Sedláček, který otextoval celkem šest skladeb. Další šestice pochází z pera Iva Cicvárka, a vždy po dvou skladbách mají na svém kontě také Jiří moravský Brabec a jedna ze členek kapely Alena Milichovská.
Nutno dodat, že především v případě Iva Cicvárka měly Mošny neuvěřitelné štěstí. Skoro výhradní skladatel této kapely je po léta synonymem dobré muziky, kterou Mošny provozují a zárukou, že kvalita produkce stále stoupá. Dá se říci, že Cicvárek píše pro Mošny „na tělo“ – a tak se mohou všichni členové kapely cítit ve svých partech bezpečně a jistě. Jde to pak slyšet i na projevu v jednotlivých písních. Příkladem může být např. Peklo, které Aleně Milichovské skvěle sedí. Tápání a bolest, zmatek i naděje, to všechno se vešlo nejen do slov textu, na kterém se podílela společně s Ivem Cicvárkem, ale i do hudby a celkového vyznění písničky.
Těžko říci, která poloha jde Mošnám lépe. Skvěle – a uvěřitelně – zní totiž ve všech. Je ovšem pravda, že někdy jde mezi řádky, pod tóny, zaslechnout jakousi mírnou poťouchlost :-), což ovšem rozhodně nemá být výčitka, spíše konstatování. A tak na vás úplně jinak – možná až zádumčivě – budou působit texty v bookletu, když ho vezmete do ruky a budete číst bez doprovodu hudby. A rozhodně doporučuji tenhle krok udělat, stojí za to. O jednotlivých písničkách se totiž díky němu dozvíte o kousek víc. Když si potom ovšem pustíte desku samotnou, může vás místy překvapit, jak text, který se tvářil tajemně a mírně smutně, dostává v podání jednotlivých interpretů náboj, který byste od něj možná ani nečekali. Dobrým důkazem může být například Vzkaz – píseň, ve které se v textu tápá a táhle mává, ale ve výsledku to všechno spíše voní létem a zní, jako by člověk s odhodláním kráčel po rozkvetlé louce.
Ale takový ten náš život vlastně je. Mošny o něm přesvědčivě zpívají právě v jeho pestrosti a nejrůznějších zákoutích. Velmi často najdeme v písničkách dobře pojmenovaná obyčejná klopýtnutí i velké pády, stejně jako povstání a další touhy hledat ten správný směr. Nenajdete zde mnoho odpovědí, zato celkem dobrý katalog toho, co všechno k životu opravdu patří. Slova podpořena jistými výkony zpěváků i muzikantů tak prošlapávají cestu k uším a srdcím posluchačů. Tuhle desku můžete pustit a nechat ji kolem uší jen tak proletět. Ale stejně tak se můžete zastavit u první, páté nebo osmé písničky a nechat se unést, okouzlit textem nebo písní samotnou – a už u ní zůstat. Někdy i ta jedna stačí. Pro mě takovou písní k zastavení byla Bouře ani břeh. Tahle písnička stojí v polovině desky …. a stojí tam velmi dobře. Tohle je ten boj, který se nějakým způsobem odehrává uvnitř každého z nás. Jak ho pojmenujeme a co z něj necháme vystoupit na povrch, to je otázka, s níž se musí poprat každý sám. Mohlo by to vypadat, že výsledkem má být nějaké neutrální šedivo bez názoru a bez zapálení, ale tak to také není. Jisté je, že má smysl počítat s obojím – s bouří, která někdy zuří a člověkem pořádně zmítá, stejně jako s břehem, klidným zakotvením. Jen někdy má člověk tendenci říkat Už se nezalykám, po dechu nelapám/Je to jen klam, oči lam, žádný ledolam/Už neuvěřím tvým útrapám/Žádný mat ani zvrat žádný prstoklad/Už se nezalykám…
Někdy je třeba říct tak už dost. Ale ona stopka neznamená konec – spíš otevírá cestu dál. Už je to pěkných pár pátků, co mnoho folkových interpretů, ať už začínajících nebo známých a prověřených, považuje za čest a výsadu, když na jejich desku přispěje textem Jiří moravský Brabec, hudební publicista, který toho o folku a příbuzné hudbě ví opravdu hodně. Protože je jeho jméno možné najít na spoustě nejrůznějších deset, stojí za to sledovat, jak se mu podaří „trefit“ do nálady kapely, jejího obsazení, zaměření. Výsledky jsou většinou velmi dobré, troufám si ovšem tvrdit, že ten, který se povedl v případě Tříčtvrteční ukolébavky na nové desce Mošen, by se mohl zařadit po bok ukolébavek Jana Skácela. Opět text, který doporučuju nejprve přečíst v bookletu – a zkuste si představit všechna zastavení, o nichž se píše. Nechybí humor, vůně táboráků…ale poetika, která na vás dýchne, bere za srdce někde uvnitř. A obloha tmavne a mně možná svítá .
Dá se tedy říci, že Mošny odvedly velmi dobrou „práci“. Jde prostě o standardní záruku kvality, jistotu dobré hudby, která potěší, možná občas vmáčkne do očí nějakou tu slzu, určitě pobaví, pohladí. Jen je možná těch skoků až moc. Pokud nejste na pestrost a zvraty připraveni, možná vás mohou i zaskočit – jako ten následující. Po ukolébavce na vás vyjukne vtipně přetextovaný tradicionál Every Time I feel the Spirit, kterému dal Ivo Cicvárek velmi zajímavou podobu.
Musím se přiznat, že těmi nejzajímavějšími písněmi pro mě byly dvě „tázací“ od Aleny Milichovské. Ne že by humor, úsměv a nadsázka nepatřily k životu. Ale tady je jakési centrum celé desky, tady tepe srdce. Tady se, ve spleti otazníků, člověk až příliš otevřeně dívá do tváře sám sobě. Vždyť k z nás by se nesnažil ponechat dění chvíli, svým rýhám na dlaních. A někdy sami moc dobře víme, že to není řešení. Ale jako bychom nic jiného neuměli, nedokázali, jako bychom sami hledali, kam se vlastně vydat dál. Poslední – a titulní – skladba desky Kdyby zítra…odkazuje na další kupu otázky, které v sobě každý člověk nosí. Co by kdyby? A co kdyby zítra skončil svět? Po všem tom tázání, tápání, ale i vtipkování a juchání, se dostáváme k otázce základní. Máte to tak někdy i v životě – potkáte se s člověkem, kterého se zeptáte, jak se má. On odpoví, že dobře, pak povykládá celou řadu historek, a po dvou hodinách rozhovoru se nakonec dostanete k tomu, co ho opravdu trápí, co má úplně vevnitř. Možná, že podobné je to i s Mošnami. A tak vás nakonec nechají odejít právě s onou otázkou Co obstojí?
Každý na tuhle otázku hledáme odpověď po svém. Každý z nás hledá a přemýšlí, snaží se získat inspiraci od lidí okolo sebe, snaží se najít tu správnou cestu. A pokud doposud Mošny spíše mapovaly a nabízely záběry ze života, v poslední skladbě své desky se dostaly i k odpovědím. Obrátit se v lásku, jak to Mošny pojmenovávají, může každý z nás. Ale nikdo to nedokáže sám. Pozvat do oné proměny srdce směrem k lásce Boha je tak pro nás velkou výhrou – a zároveň jedinou šancí. Čím dříve to zahlédneme, tím lépe. A vlastně, klidně to můžeme zahlédnout až na poslední chvíli, až „v poslední skladbě desky“. Jen aby nám to neuniklo.

(Lucie Endlicherová, Trans World Radio, prosinec 2009)


KALENDÁŘ

Plánovaná vystoupení
v roce 2017

22.3.-26.7. (st-st)
bandzone.cz/mosny


JINDŘICHŮV HRADEC
Kaple sv. Máří Magdalény

14.7. (pá) 22:30
Folková Růže


BLANSKO
nádvoří zámku

30.8. (st) 19:00
Muzika pro Karolínku


MOHELNICE
Mohelnický dostavník

1.9. (pá) 20:00
Mohelnický dostavník


BRNO
Klub Leitnerova

20.9. (st) 19:30
25 let poté :-)

administrátor